LT-38 ( PzKpfw. 38(t) )
LT-38 ( PzKpfw. 38(t) )
Lehký tank LT vz. 38 byl původní československou konstrukcí a zejména na počátku 2.světové války patřil k tomu nejlepšímu, co byl tehdejší světový zbrojní průmysl v lehkých tancích nabídnout. Tank disponoval velmi slušnou palebnou silou, přijatelným pancéřováním, dobrou průchodností terénem, jednoduchou konstrukcí nenáročnou na údržbu a v neposlední řadě spolehlivostí. Na podvozku se nalézají čtyři velká pojezdová kola s pryžovými obručemi, přičemž každá z dvojic je nezávisle odpružena listovými pery. Podvozek doplňují hnací kolo v přední části a napínací v zadní části stroje. Výzbroj byla tvořena kanónem Škoda A7 ráže 37 mm a dvěmi těžkými kulomety vz. 37 ráže 7,92 mm. Tento tank bohužel do bojů proti německým okupantům nezasáhl a tak se paradoxně nejvíce proslavil v rukách svých uchvatitelů.
Po okupaci Čech a Moravy byl vítaným doplňkem kolon německých obrněných divizí. K tankovým osádkám se dostal pod označením LEICHTE TANK MUSTER 38 (L.T.M. 38) a od roku 1940 byl přejmenován na PANZERKAMPFWAGEN 38(t) (PzKpfw. 38(t), t = tschechisch). Tento lehký tank byl nakonec vyráběn ve verzích A,B,C,D,E,F a G. V květnu 1942 se německé vrchní velení definitivně rozhodlo ukončit výrobu tanků s 37 mm kanonem, které v pekle východní fronty již dále nemohly čelit silnějším sovětským tankům. Celkem tedy bylo vyrobeno 1396 tanků v různých verzích a dalších 37 pro slovenskou armádu. Ukončení výroby však zdaleka neznamenalo ukončení výroby podvozku tohoto stroje. Německé konstruktéry zaujal natolik, že na něm vznikaly další verze bojových prostředků např. samohybná děla Grille (SdKfz 138/1), protiletadlová zbraň Flakpanzer 38(t) (SdKfz 140), průzkumné tanky TNH neue Ausführung a Aufklärungspanzer 38(t) (SdKfz 140/1), stíhače tanků Marder III (SdKfz 138 a 139) a v neposlední řadě velmi známý stíhač tanků HETZER.
Pásy tohoto vozidla nakonec drtily území okupovaného Polska a Francie, kde se také mimo jiné podílely na obklíčení spojeneckých vojsk u Dunkerque. Na jaře roku 1941 se během balkánského tažení podílely na rozbití Jugoslávie, kde nakonec své tažení zakončily 13.dubna 1941 vstoupením do Bělehradu. Nakonec tyto lehké tanky okusily i horkou půdu ruských stepí v rámci Operace Barbarossa, kde již nebyl jejich výskyt na frontě takovým nebezpečím pro sovětská vojska. Více než zdatným sekundatem se tanku PANZERKAMPFWAGEN 38(t) stal sovětský T-34, který většinou ze vzájemných soubojů vycházel vítězně. Od konce roku 1942 byly tyto stroje také kuriózně používány v sestavách pancéřových vlaků, kde najížděly na plošinové vagony a sloužily jako prostředek palebné podpory vlaku. V případě protipartizánského boje sjížděly tyto stroje z vagonu a aktivně se zapojovaly do bojů.
Bylo jasné, že dny tohoto lehkého tanku na frontě jsou již definitivně sečteny. Zájem o tento typ tanku však neprojevovalo pouze nacistické Německo, ale hojně zastoupen byl také v řadách jeho spojenců. Tank PzKpfw.38(t) obdržela maďarská polní 1. tanková divize v počtu 108 kusů a v březnu 1942 absolvovala výcvik v Německu. Dalším uživatelem byla rumunská královská armáda, která v lednu 1943 odbržela kolem 50-ti repasovaných strojů. Stroje s účastnili bojů na kubáňském předmostí, tvrdé obrany Krymu. Zbylé LT-38 se ještě v roce 1944 nalézaly v Rumunsku. Po přechodu Rumunů na stranu spojenců se hlavně těchto strojů otočily proti bývalým dárcům tedy německé armádě. Dalším státem, který disponoval tímto typem bylo carské Bulharsko. V říjnu 1943 vznikla bulharská tanková brigáda, která již na podzim 1944 přešla na stranu spojenců a následně se účastnila bojů v jižním Srbsku. Dalším uživatelem těchto vozidel se stalo Slovensko. Nejprve se tyto stroje účastnily na straně Německa dobrodružného tažení v ruských stepích a následně přešly do rukou povstalců v rámci SNP. Během SNP použili Slováci 23 těchto strojů. Tento typ tanku se tedy paradoxně proslavil až po svém ukořistění.
