Aleš Chmelař
Dobrý den,
jmenuji se Aleš Chmelař, narodil jsem se 8.10.1972 v Praze a již od útlého dětství jsem se začal věnovat modelářství. Přes jednoduché vystřihovánky z časopisu ABC a nějaké to plastikové letadlo z produkce tuzemských firem, kdy jsem lepil pouze obtisky bez barvení modelu a asi jako každý začátečník jsem se postupně začal rozkoukávat a zkoušet první aplikace barev na modely.
Při návštěvě jednoho ze svých kamarádů jsem zahlédl na jeho stole letadlo barvené tehdy dostupnými barvami UNICOL MODEL. To byl jeden z prvních milníků mého modelářského vývoje. Barvený model měl naprosto jinou dimenzi. Začal jsem nakupovat barvy a pomocí štětce jsem jednotlivá letadla neuměle vylepšoval.
Po sametové revoluci jsem v dnes již neexistujícím obchodě DTM zahlédl první modely bojové techniky od firmy ESCI v měřítku 1 : 72. Hodně jsem si jich tehdy odnášel domů a velmi mnoho opatřil štětcovým nátěrem s prvními pokusy o stříkané kamufláže pomocí molitanu skřípnutého do versatilky. Rád na tuto dobu vzpomínám. Modely jsem doslova chrlil závratnou rychlostí a nějaké podklady, či vylepšení mi naprosto nesvazovaly ruce.
Doslova revolucí byl v mém životě rok 1988, kdy jsem dostal do ruky katalog firmy VERLINDEN a uvnitř jsem kromě nádherných modelů spatřil i kousky dioramat s umístěnými modely. To bylo ono! Modely měly život, viděl jsem figurky, okolní terén a měl jsem pocit naprostého souladu s realitou. Zde se navíc také vyprofilovala má záliba v měřítku 1 : 35, které mi vydržela do dnešních dnů. Vše bylo detailnější, dostupnější a navíc figurkám se dal lépe vdechnout život. I když musím přiznat, že ze začátku díky mému elánu a rychlosti, s jakou jsem modely produkoval, moc životem nepřekypovaly. Začal jsem tedy s dioramatem.
Co je to vlastně DIORAMA? V mých představách je diorama zachycení okamžiku, děje nebo události, která se stala, nebo je velmi pravděpodobné, že se mohla stát. Mnoho lidí, kteří o modelářství dosud neslyšeli, si při slově diorama vybaví proslavené Maroldovo panorama známé bitvy u Lipan, které je umístěno v Praze. Zde se jedná opravdu o panorama, kde dominujícím prvkem je obraz v pozadí a před ním poházené kusy výzbroje a výstroje. Obraz v pozadí umocňuje hloubku scény a divákovi se tak nabízí pohled na bojiště. Vše ovšem ve skutečné velikosti tedy 1 : 1.
V modelářství tedy nadále používáme název diorama. V mém případě se jedná o figurky, bojovou techniku a okolní terén. Jaký by to však byl model, pokud by nebyl zmenšen? S velkým zájmem se věnuji měřítku 1 : 35 a zde se zaměřuji na období 2. světové války, tedy na období mezi roky 1939 a 1945. V klasickém modelářském dioramatu však žádné pozadí nehledejme. Vše je pevně ohraničeno podložkou, které zároveň vymezuje rozsah scény. Různá pozadí se zde používají pouze pro focení vlastního modelu. Scéna většinou neprobíhá rovnoběžně s okrajem podložky, čímž je umocněn divákův vjem a hloubka scény. Stavba vlastního dioramatu jde většinou "ruku v ruce" s kvalitním studiem podkladů z daného období, či konkrétní bitvy nebo události, kterou se snažíme znázornit. Při studiu podkladů se čerpá z knih, dobových fotografií, výkresů, publikací, týkajících se konkrétních typů techniky a v neposlední řadě z internetu. Při kvalitním studiu podkladů by nemělo docházet k excesům v podobě ztvárnění konkrétní bitvy z roku 1942, kde je použit tank, který se vyráběl od roku 1944. Zkušené modeláře neošálíme a náhodnému divákovi na modelářské soutěži nabízíme historickou polopravdu. Nezávislý divák po shlédnutí dioramatu musí odcházet s pocitem : "Ano, takhle nějak to tenkrát bylo." V tomto směru také vidím přínos dioramatu, kde se vlastně celá scéna stává jakýmsi oknem do minulosti.
V počátcích jsem pochopitelně zaplatil daň v podobě megalomanských scén, kdy finále mých projektů byla velká podložka s jedním vozidlem uprostřed a dvěmi třemi figurkami okolo. Nevadilo. Hnacím motorem bylo nadšení a radost z výsledku. Pilně jsem studoval postupy, zkoušel jsem své vlastní, začal patinovat a na figurkách rozehrával první nesmělé pokusy světla a stínu.
Nová diorama vždy zastínila mou předchozí a já věděl, že jsem na správné cestě. Pochopil jsem, že stavba dioramatu, je vlastně jakýsi modelářský "trojboj", kdy je nutné kvalitně postavit techniku, vyhrát si s figurkami a ještě zhotovit terén tak, aby odpovídal realitě. K čemu je perfektně postavený kus techniky se slabě malovanými figurkami a odbytým terénem? Tyto tři složky bylo nutné vyvážit a na to jsem se velmi soustředil. Jedna doplňuje druhou a ve finále všechny tvoří výsledek.
Velmi brzy jsem také pochopil, že arzenál nářadí, skládající se z pinzety a nůžek z manikůry, doplněných tupým skalpelem dlouho nevystačí. Postupně jsem proto investoval do nástrojů, barev, stříkací pistole a kompresoru.
Dodnes si pamatuji den, kdy jsem poprvé přinesl domů set TAMIYA SPRAY WORK a tento "šicí stroj" rozezvučel naší domácnost. Dnes ho již nevlastním, ale byl dalším vývojovým stupněm v mém modelářství a ještě dlouho budu na tento aparát v dobrém vzpomínat. Také jsem postupně začal pracovat s lepty a zhruba po půl roce jsem pochopil, že místo jejich ohýbání pinzetou a přes různé hranoly bude dobrou investicí ohýbačka prodávaná za tímto účelem. Vše má svůj postupný vývoj. Zažil jsem již okamžiky totálního nadšení i chvíle obrovského zklamání, když se věci nedaří. A to je asi právě hnacím motorem za dalšími experimenty, zkoušením nových postupů a nákupem dalších nástrojů a pomůcek.
Stále více mě také přitahovaly modelářské soutěže, kde jsem potkával zkušenější modeláře a pochytil i pár rad, nápadů a triků. Také se zde vždy dalo nakoupit množství doplňků, nástrojů či stavebnic. Náklonost k soutěžím mi vydržela do dnešních dnů. Velmi rád se jich účastním dnes již jako soutěžící. Dodnes si pamatuji radost ze svého prvního ocenění. Každé udělené ceny si velmi vážím, avšak na druhou stranu musím říci, že pokud nějaké nezískám, nelituji, že jsem soutěž navštívil. Mám mezi modeláři hodně dobrých přátel a kvůli nim se vyplatí občas podniknout nějaký ten výjezd.
V modelářství asi nikdy nelze říci, že se není již čemu učit. Já osobně pořád poznávám další a další postupy a učím se něčemu novému. Obdivuji práce svých kolegů modelářů a takřka na každém modelu objevím něco, čeho zatím nejsem schopen. Jak jsem uvedl - člověk se pořád učí. Mým dalším vývojovým stádiem je tak i vznik těchto stránek.
Ještě jednou tedy vítejte a vstupte spolu se mnou do zajímavého světa modelářského dioramatu...