Připomínka bitvy u Slivice roku 1945
Připomínka bitvy u Slivice roku 1945
Je ráno 8.května 2010. Slunce tu a tam prokukuje mezi mraky a slibuje, že v dalších hodinách přinese jasný a pěkný den. Nasedáme do auta a vyrážíme z Prahy směr Příbram, abychom se kousek za tímto městem zúčastnili připomínky bitvy u Slivice roku 1945. Společníka mi dělají mé dvě děti a manželka. Již po příjezdu na místo je jasné, že k vidění bude, jak současná výzbroj AČR, tak některé historické skvosty. Akce byla velmi dobře organizována, párek a pivo za vcelku lidové ceny, sociální zařízení také na úrovni, užitková voda díky jednomu z hasičských vozů byla příjemným zpestřením. Nic vlastně nebránilo pobývat zde s malými dětmi, za což organizátorům lze jen zatleskat. Nyní několik historických faktů k událostem v okolí městečka Milín s přilehlou osadou Slivice. Zde se odehrála ve dnech 11.-12. května 1945 jedna z posledních vojenských operací v Evropě, která jen potvrdila, že podepsání kapitulace Německem platné od půlnoci 8.5.2010 neznamená složení zbraní na všech bojištích. V prostoru Slivice-Milín-Čimelice se nacházejí zbytky německých divizí, které odmítají složit zbraně a pokoušejí se proniknout do americké zóny a zde padnout do zajetí. Vpřed je žene strach ze zajetí Rudou armádou. Americká armáda je na tomto místě již od 7.5.1945, ovšem dle dohody s vojsky Rudé armády, nesmějí vojensky zasahovat za demarkační čáru vedoucí zde na Příbramsku. Bohužel vojska Rudé armády doráží na místo až o čtyři dny později, takže zbytky divizí SS mají plné čtyři dny na terorizování místního obyvatelstva. Útok Rudé armády začíná 11. května 1945 průzkumem terénu a následným odstřelováním německých vojsk pomocí děl a kaťuší z palebných pozic mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Následoval útok pozemních vojsk : z útvaru 2. ukrajinského frontu bojovali u Slivice vojáci 9. gardového mechanizovaného sboru generála M. V. Volkova a 2. gardového mechanizovaného sboru gen. K. V. Sviridova v sestavě 6.gardové tankové armády gen. A. G. Kravčenka, postupující od Příbrami a Dobříše. Z východu, od Kamýku n./Vl. a Radětic, útočily složky 25. gardového střeleckého sboru 7. gardové armády gen.M. S. Šumilova, a od jihu, po pravém křídle Američanů ze 4. tankové divize XII. sboru 3. americké armády, jednotky 38. gardového střeleckého sboru 9. gardové armády SSSR. Ve směru od Obor a Dolních Hbit pronikali vojáci maršála A. I. Jeremenka ze 4. UF. Z útvarů 1. UF maršála I. S.Koněva zde plnil speciální úkoly (pronásledování vlasovců) 25. tankový sbor gen. E. I. Fominychaz 13. armády gen. Puchova, postupující od Příbrami a z Rožmitálska. Asi ve 3 hodiny ráno 12. 5. 1945 došlo k zastavení palby, německá vojska opustila své pozice a vzdala se vojskům Rudé armády. Velitel německých vojsk SS Gruppenfuhrer Karl Friedrich von Puckler, který byl zároveň velitelem Waffen SS v Čechách a na Moravě, ještě nějaký čas vzdoroval, ovšem nakonec podlehl zdrcujícímu tlaku spojeneckého obklíčení a v noci 12. 5. 1945 kapitulační akt podepsal. Nedlouho po podpisu aktu se v rakovické části Čimelic u domku čp. 99 poblíž silnice zastřelil. ( v popisu událostí v prostoru Slivice-Milín-Čimelice byly použity statě z článku Dr. Josef Velfla, historika a ředitele Hornického muzea Příbram )
