Tankietka TKS s 20 mm NKM vz. 38 FK

Tankietka TKS s 20 mm NKM vz. 38 FK

Jedná se o řídce zastoupený typ tančíku polské armády, který vznikl přestavbou typu TK a TKS, kdy místo kulometu 7,92 mm byl lafetován 20 mm kanon wz. 38, který byl chráněn kulovitým štítem. Kanon byl definitivně lafetován počátkem roku 1939 a zkušebních testech na polygonu bylo dosaženo probití ocelové desky o tloušťce 20 mm na vzdálenost 500 m. Tančík poháněl domácí motor Polski Fiat 122 AC, což byl čtyřtaktní šestiválec o výkonu 42 koňských sil s otáčkami 2600/min. a obsahem 2516 ccm. Později se osazoval vylepšený motor Polski Fiat 122 BC s výkonem 46 koňských sil, při 2600 otáčkách/min. a obsahu 2952 ccm.

Polské velitelství ozbrojených sil počítalo s lafetací 20 mm kanonu na 150 tančíků TKS. Přezbrojování strojů probíhalo ve spěchu, který byl umocňován zhoršující se politickou situací. Prvních deset tančíků mělo být přezbrojeno do 1.srpna 1939 a dalších 14 strojů mělo termín dokončení 25.srpna. Druhá světová válka již byla doslova za dveřmi a přestavby tančíků bylo nutné co nejvíce urychlit. I z tohoto důvodu bylo nařízeno provádět přestavby přímo v polních dílnách. Přesný počet takto upravených TANKIETEK TKS tedy nakonec není znám, ale jedno je jisté : jednalo se o málo zastoupený stroj na straně polských obrněných divizí.

Tyto tančíky neměly proti obrněné technice nepřítele moc šancí, ale spolehlivě likvidovaly německé průzkumné obrněné automobily, které byly vybaveny kulomety. Trpěly také velkým nedostatkem munice, jelikož jejich nasazení na frontě bylo překotně rychlé a firmy zabývající se výrobou munice do tohoto typu zahajovaly zkušební provoz. Z tohoto důvodu měla většina vozidel limitovanou zásobu munice. Výjimkou neúspěšnosti potvrzující pravidlo je několik potvrzených vítězství Romana Orlika proti německým tankům, mezi nimiž byly i tanky původně československé výroby Škoda LT – 35. Roman Orlik nakonec přežil válku a zemřel v roce 1982.

Po polské kapitulaci v roce 1939 byla valná většina provozuschopných TANKIETEK poškozena polskými posádkami a někteří tankisté se dostali se svými stroji do Maďarska, kde tančíky již zůstaly. Tančíky našli také využití v řadách německé armády, která nepohrdla jakýmkoliv válečným prostředkem k dalšímu rozpoutání své mašinérie. Tančíky tak sloužily ve výcvikových prostorech, jako tahače menších kanonů, nebo také zajišťovaly rozvoz střeliva po bojišti. Bojové jednotky je používaly pouze krátce po obsazení Polska a poté s nimi disponovali policejní a protipartizánské jednotky. Na druhé straně Polska drtila zemi Rudá armáda a je tedy jasné, že také jí se povedlo několik desítek těchto strojů získat. Jejich osud ale není znám. Jednolo se o velmi zajímavý typ bojového prostředku, ale již v době svého vzniku bylo jasné, že budoucnost patří těžším typům tanků, což se nakonec i potvrdilo…