SCALE MODEL WORLD ENGLAND - TELFORD 2010

Různé ->  Modelářské soutěže a ostatní akce ->  SCALE MODEL WORLD ENGLAND - TELFORD 2010

SCALE MODEL WORLD ENGLAND - TELFORD 2010

Je čtvrtek 11.11.2010 a z autobusového nádraží poblíž stanice metra Zličín odjíždí kolem jedenácté hodiny dopolední autobus směr Anglie na soutěž SMW Telford 2010. Na místo díky obětavosti mého otce dorážím s značným časovým předstihem, ale i přesto jsou již některé známé tváře na místě. Zejména můj spolubydlící a soused na sedačce autobusu Boris Bednár ze Slovenska již od rána vtipkuje a já vím, že se po cestě nebudu nudit. V Plzni se naše posádka po krátké zastávce doplňuje a na Rozvadově díky modelářům z KPM Mariánské Lázně kompletuje. Můj soused Boris v autobuse vybaluje uzené medvědí maso, prokládané degustací jeho domácí slivovice. Nálada v autobusu je velmi příjemná zpestřená občasnou produkcí filmu. Projíždíme Německo, Belgii a vjíždíme do Francie. Autobus zastavuje v přístavu Calais. Venku mezitím vane velmi silný vítr, což se brzy ukáže jako jedna z příčin zpoždění trajektu. Vjíždíme do trajektu na trase Calais-Dover ještě před třetí hodinou ranní, jelikož jsme stihli zpožděný předchozí trajekt. Konečně vyplouváme. Motory víří vodu a přístav v Calais se postupně vzdaluje. Nyní vlny trajektem mírně pohazují, což se postupně mění v opravdu tvrdé nárazy vln na bok lodi a rozkývání trajektu, které prakticky v některých chvílích znemožňuje chůzi po chodbách. Pokud ještě připočteme faktor zkonzumované slivovice podávané z rukou Judr. Borise Bednára je opravdu lepší sedět a pevně se držet. Kdo toužil již teď ochutnat anglické pivo musí si jej na stolku opravdu řádně přidržovat. Zhruba v půlce plavby se vysypává díky silným otřesům lodní bar a následně vitrína s nealkoholickými nápoji před ním. Konečně se objevují bílé Doverské útesy a vjíždíme do přístavu. Plavba se nakonec natáhla na cca 3 hodiny. Ráno přijíždíme k letišti Duxford, jehož součástí je i muzeum, které otvírá své brány v 10 hodin. Řidiči autobusu zde mají povinnou přestávku a tak je dost času na prohlídku města Cambridge, kam se přesouváme městskou dopravou, konkrétně dvoupatrovým autobusem. Po návratu z Cambridge mířím s Láďou Lacinou rovnou do muzea v Duxfordu. K našemu velkému zklamání je zavřena vnitřní expozice pozemní techniky, ale i tak se k nějaké dostáváme v okolí haly a mezi vystavenými exponáty letadel. Muzeum je opravdu nádherné a k jeho detailní prohlídce je třeba jeden celý den. Kolem půl páté se vracíme do autobusu a následuje přesun do hotelu BRITANNIA, který stojí v ulici Lichfiel Street, v centru Wolverhamptonu ( v severo-západní části Birminghamu ), což je cca 25 min. od Telfordu, dějiště SMW 2010. Dorážíme do hotelu BRITANNIA a následuje společná velmi dobrá večeře a následné posezení v jedné z místních restaurací. Je ráno 13.11.2010. Jsme po výtečné anglické snídani, modely jsou připravené a vyrážíme směr Telford. Již od dálnice k dějišti SMW 2010 je dlouhá kolona vozidel. Přijíždíme takřka k hale a parkoviště je beznadějně plné, autobus couvá a máme to s modely značně daleko. Následuje nepříjemná fronta u registrací a vlastní umístění modelů. K vidění jsou vlastní soutěžní modely, ale i velmi pěkné tématické SIGY a klubové výstavy. Cca ve 13,00 hod. začíná konzumace a ochutnávka gastronomických dobrot jednotlivý zúčastněných států, kdy zejména Italská výprava přivezla velmi dobré věci. V neděli 14.11. 2010 se vracíme na výstaviště a musím říci, že na anglické poměry nám zatím počasí přeje. Odpoledne je vyhlášení soutěže a její zakončení. Ve velkém lidském mraveništi balíme modely a nastupujeme do autobusu směr Londýn, kde jsme ubytováni v hotelu NOVOTEL. 15.11.2010 následuje prohlídka města, kdy někdo volí památky Londýna, leteckého muzea v Hendonu, Imperial War Muzea či křižníku Belfast. V 18,30 hod. vyrážíme z Trafalgarského náměstí směr přístav Dover. Plavba do Francie je nyní velmi klidná a bez potíží. Při průjezdu Belgií máme drobnou kolizi s osobním automobilem, což nás stojí cca 40 min. času. 16.11.2010 se kolem 15,20 hod. vracíme ke stanici metra Zličín. Vracíme se tedy mírně unaveni, ale myslím, že spokojeni a těch společných pět dnů stálo za to. Tak zas někdy nashledanou přátelé…