SdKfz 303 GOLIATH
SdKfz 303 GOLIATH
Úkolem stroje Goliath byla likvidace opevnění, bunkrů, kulometných hnízd, obrněné techniky a minových polí. Díky jeho dálkovému ovládání bylo sníženo ohrožení vlastních vojáků prakticky na minimum. Vývoj tohoto podivného bojového prostředku započal již na podzim 1940. Základním požadavkem se stal pásový podvozek, dálkové ovládání a schopnost nést až 50 kg trhaviny. První prototyp spatřil světlo světa počátkem roku 1942 a sériová výroba byla zahájena v dubnu 1942. Podvozek silně připomínal podvozek tanku a by opatřen na každé straně čtyřmi pojezdovými koly, ozubeným hnacím kolem v přední části a napínacím kolem v zadní části stroje. Pohon stroje zajišťovaly dva elektromotory, které napájely dvě baterie. Požadavek na hmotnost nálože 50 kg byl dodržen a po jejím odpálení došlo pochopitelně ke totální destrukci celého stroje. Oficiální označení německé branné moci bylo leichter Ladungsträger SdKfz 302 E-Motor. Stroj obdržel další dva kratší názvy : Gerät 67 a známý Goliath. Vlastní nálož byla umístěna v přední části stroje. Za náloží se nalézal motorový prostor a v zadní části stroje byl umístěn buben s navinutým ovládacím kabelem. Kabelový svazek obsahoval celkem tři dráty, přičemž pomocí dvou se řídil směr stroje a třetí sloužil k odpálení nálože. Pro přiblížení stroje do bojového prostoru se používal jednoduchý dvoukolový vozík. Stroj nedosahoval nijak závratného pancéřování. Kryt byl zhotoven z ocelového plechu o síle 5 mm. Rozměry stroje byly následující : délka 1500 mm, šířka 850 mm a 560 mm. Hmotnost stroje činila 370 kg. Pohon Goliáše byl zajištěn pomocí dvou elektromotorů Bosch 2500/24 RL2, přičemž každý disponoval výkonem 2,5 kW. Každý pás se skládal ze 48 článků a měl šířku 16 cm. Maximální rychlost stroje GOLIATH byla 10 km/h s dojezdem cca 1500 m na silnici a cca 800 m v terénu. Výroba této verze probíhala až do počátku roku 1944. Celkem bylo v továrnách Borgward a Zündapp vyrobeno 2650 kusů. Prvními jednotkami, které otestovaly tento nový bojový prostředek byly Panzerpionierkompanie 811 až 815. Jeho bojová hodnota i nasazení však nebyly nijak oslnivé. Dalším požadavkem na tento stroj bylo snížení výrobní ceny a zvětšení hmotnosti vezené trhaviny. Firmy Zündapp a Zachert začaly s přípravou nástupce, který byl opatřen spalovacím motorem, což vedlo ke zlevnění výroby a zvýšení dojezdu. Vyvinuty byly nakonec dvě verze. První z nich s označením leichter Ladungsträger (V-Motor) SdKfz 303 nebo kratší název Gerät 671. Srdcem stroje se stal byl dvouválec SZ7 firmy Zündapp o objemu 703 ccm, s výkonem 12,5 koňských sil. Palivová nádrž měla objem 6 l. Maximální rychlost zůstala stejná, dramaticky však vzrostl dojezd vozidla a to na plných 12 km na silnici a 7 km v terénu. Hmotnost nálože s zvýšila na 75 kg. Rozměry benzínové verze zůstaly takřka stejné : délka 1620 mm, šířka 840 mm a 600 mm. Pasivní ochrana stroje byla umocněna instalací pláště z ocelového plechu o síle 10 mm, což ovšem nemělo vliv na celkovou hmotnost stroje díky výměně lehčí pohonné jednotky. Na horní části trupu stroje byl osazen vystupující průduch sloužící pro nasávání vzduchu do motoru. Této verze bylo vyrobeno od dubna 1943 do září 1944 celkem 4606 kusů. Výroba druhé benzínové verze byla zahájena v listopadu 1944 pod označením SdKfz 303b nebo Gerät 672. Hmotnost přepravované nálože vzrostla již na 100 kg a celková hmotnost stroje činila 430 kg. Došlo také ke zvětšení rozměrů vozidla i když se nejednalo o nic zásadního. Této verze bylo vyrobeno nejméně a to pouhých 325 kusů. Zde představený dochovaný kus na fotografiích je benzínová verze SdKfz 303. Bojové nasazení stroje GOLIATH nebylo nijak závratné. Asi nejznámějším nasazením těchto strojů je nechvalně proslulé potlačování povstání ve Varšavě roku 1944. Tehdy byly tyto bojové prostředky nasazeny k likvidaci barikád povstalců, které vybudovali v ulicích města. Díky malému bojovému využití strojů GOLIATH byl v roce 1944 zahájen vývoj nového středního nosiče náloží pod názvem SPR
