Jägdpanzer 38(t) Hetzer ( vrak )
Jägdpanzer 38(t) Hetzer ( vrak )
Dosavadní dobré zkušenosti německého nejvyššího velení se stíhači tanků vedly k dalšímu vývoji těchto zbraní. Nevýhodou dosud vyráběných typů Marder I,II a III, byla velmi slabá ochrana osádky těchto strojů. Požadavky velení na nový stíhač tanků se týkaly hmotnosti okolo 13 t a výzbroje kanónem ráže 75 mm. Vzhledem k vývoji války bylo rozhodnuto o použití co největšího množství komponentů ze stávajícího stroje PzKpfw 38 (t). Výroba byla přidělena firmě BMM - Böhmish-Mährische Maschinenfabrik, kterou jsme před válkou a po válce znali pod názvem ČKD. Tato firma již měla bohaté zkušenosti s výrobou tanku PzKpfw 38 (t) a tak nebylo překvapením, že již v lednu 1944 byla vyrobena dřevěná maketa v měřítku 1:1. První tři funkční prototypy byly dokončeny v březnu 1944. Nový stíhač tanků disponoval na svou dobu velmi moderní koncepcí.
Bojový prostor posádky byl nyní kompletně uzavřen, všechny stěny vozidla byly zkoseny, což zmenšilo možnost zásahu. Podvozek byl přejat z tanku PzKpfw 38 (t), ovšem byl rozšířen a zvětšením byla upravena pojezdová kola. V průběhu výroby byla na Hetzer montována různá napínací kola lišící se počtem odlehčovacích otvorů. Čelní stěna ostře zešikmené nástavby dosahovala tloušťky 60 mm, zadní část, boky, vana a vrchní část stroje pouhých 20 mm. Toto slabé pancéřování zvýšilo rychlost stroje, ovšem na druhou stranu byl Hetzer kromě čelní stěny poměrně zranitelný. Srdcem a pohonnou jednotkou Hetzeru byl vodou chlazený řadový šestiválec Praga AE 2800 podávající výkon 160 koňských sil při 2800 otáčkách za minutu. Stroj disponoval nádrží o objemu 320 l, která mu dovolovala dojezd 180 km na silnici a 130 km při jízdě terénem. Nejvyšší rychlosti 40 km/h dosahoval Hetzer při jízdě na silnici. Převodovka Praga umožňovala řazení 5-ti rychlostí pro jízdu vpřed a jedné rychlosti pro jízdu vzad. Posádku Hetzeru tvořili čtyři muži : řidič, nabíječ, střelec a velitel. Radiovybavení Hetzeru tvořila stanice Fu 5 a přijímač Fu 2. Hlavní výzbrojí Hetzeru tvořil kanón ráže 75 mm, který byl na rozdíl od ostatní techniky mírně vyosen směrem doleva při čelním pohledu na stroj. Výzbroj proti pěchotě zajišťoval kulomet MG 34, který byl instalován na střeše vozidla a chránil jej šípovitý štít zajišťující bezpečnost obsluhy při výměně zásobníku či opravě. Kulomet byl ovládán z interiéru vozidla a tato práce náležela nabíječi. Zásoba munice pro 75 mm kanón činila 40 nábojů.
Hetzery byly postupně přiřazovány jak k jednotkám Wehrmachtu, tak i Waffen SS, kde doplňovaly stavy a postupně nahrazovaly starší stroje typu Marder. Hetzery postupně procházely ohněm bojů východní i západní fronty a mezi posádkami se těšily velké oblibě pro svou pohyblivost, dobrou průchodnost terénem a hlavně nízkou výšku. Posádky však byly nuceny přizpůsobit způsob boje, tak, aby nevystavovaly části se slabým pancéřováním palbě protivníka. V praxi to znamenalo, že pokud se nepřítel k Hetzeru přiblížil ze stran, či zezadu byl tento stroj zranitelný i palbou zbraní menších ráží. I přes tyto všechny handicapy byl Hetzer nebezpečnou zbraní zejména v obranných bojích, kdy díky své nízké výšce byl snadno zamaskovatelný.
