NSU HK-101 Kettenkrad

NSU HK-101 Kettenkrad

Neobvyklý bojový prostředek německé armády vyvíjený od roku 1939 pro potřeby horských jednotek a výsadkových sil. Toto vozidlo mělo být použito jako tahač lehkých protitankových kanónů Pak 35/36, minometů, výsadkových kanónů, horských kanonů a v neposlední řadě sloužit v řadách spojařského vojska např. při kladení kabelů. První sériově vyrobené kusy byly nasazeny v létě roku 1941. Kolopásový motocykl s nosností 325 kg si v terénu vedl nadmíru zdatně a pozornost zasloužila zejména stoupavost vozidla, která činila plných 45 stupňů na nezpevněném terénu, jakým byl např. písek. Výroba Kettenkradu skončila v roce 1944 pro svou náročnost a navíc vývoj války vyvíjející se pro Německo velmi nepříjemně ani jinou možnost nenabízel. Nasazené stroje však sloužily až do samého závěru 2.světové války. Celková výroba dosáhla uctihodného počtu 8 345 kusů z čehož vyplývá, že se nejednalo nijak řídce zastoupený bojový prostředek. Pro potřeby spojovacího vojska vznikly dvě varianty stroje. První z nich byla SdKfz 2/1 pro položení klasického telefonního kabelu a druhou SdKfz 2/2 pro položení většího kabelu sloužícího k obsluze spojovacích ústředen. Kettenkrad sloužil také jako tahač přívěsů přepravujících cívky a kabely. Nejrozšířenějším typem byl přívěs Sd.Anh.1 (Sonderanhanger). Základním prvkem konstrukce je pancéřová vana se zaobleným čelem. V přední části vany je připevněna motocyklová vidlice s plným ocelovým brzděným kolem a odpružením. Zatočení kola je ovládáno klasickými motocyklovými řidítky,na kterých jsou také umístěny některé ovládací prvky. Jízdu v noci zajišťuje světlomet na který je možné instalovat tlumící krytky a noční světlo tzv. Notek, který je umístěn na předním blatníku. Místo řidiče je vybaveno klasickou motocyklovou sedačkou umístěnou nad převodovkou stroje. Řidič má také k dispozici ovládací přístroje a ruční a nožní ovládání řízení.V přední části vany na konci převodovky jsou umístěny tzv. směrové brzdy, které ovládají pásový podvozek Kettenkradu. Ovládání pásového podvozku umožňuje systém Cletrac-Lenkbremse, který při zatočení předního kola o více jak 5 stupňů přibrzdí příslušný pás ve směru zatočení vozidla. Brzdění také zajišťují již zmíněné směrové brzdy ovládané nožním pedálem. Na obou stranách Kettenkradu se nachází pět pojezdových kol, přičemž druhé a čtvrté je zdvojené. V přední části vany je pak na pravé i levé straně jedno kolo hnací. Kola jsou odpružena pomocí torzních tyčí. Každý pás má délku 4800 mm, šířku 170 mm a skládá se ze 40-ti článků s roztečí 120 mm. Rozchod pásů činí 816 mm. Styčné plochy pásů s terénem či vozovkou jsou opatřeny gumovými patkami. Po stranách prostoru řidiče jsou umístěny dvě nádrže na pohonné hmoty ( 2 x 21 l ). Za zády řidiče se nachází odklopný plechový kryt umožňující přístup k pohonné jednotce, kterou je řadový čtyřválec s objemem 1498 ccm, výkonem 26,8 kW při 3400 ot./min. s vrtáním 80 mm, zdvihem 74 mm a kompresním poměrem 1:6. Není bez zajímavosti, že tento motor byl použit v automobilu Opel Olympia. Kroutící moment je přenášen od motoru jednokotoučovou suchou spojkou, která umožňuje tři převodové stupně pro jízdu vpřed, jeden vzad a redukci. Za motorovým prostorem je umístěna lavice pro dva členy posádky, která je po stranách vybavena nízkým zábradlím. Prostor nohou u těchto dvou členů posádky a řidiče je ohříván teplým vzduchem od motoru. Uprostřed lavice se nachází kryt koncové svítilny. Ve spodní části zadního čela vany je umístěno tažné zařízení. Kolopásový motocykl Kettenkrad můžeme také spatřit na mnoha dobových fotografiích jako letištní tahač proudových letounů ME-262.