Sovětský střední tank T-34 ( vrak )

Sovětský střední tank T-34 ( vrak )

V létě 1943 po bitvě u Kurska bylo jasné že dominance tanků T-34 na bojišti končí. Důvodem bylo nasazení silných německých protivníků Pz. VI TIGER a Pz. V PANTHER. Tank T-34 bylo nutné osadit účinnějším kanonem. Volba padla na kanon ráže 85 mm a v prosinci 1943 byl nový T-34/85 přijat do výzbroje Rudé armády. Od ledna 1944 byl stroj vyzbrojen kanonem D-5T, který již používal stroj SU-85. Od března 1944 započala výroba kanonu ZIS-53 ráže 85 mm s teleskopickým zaměřovačem, který nahradil periskopový. Tank T 34/85 s kanonem D-5T disponoval novou věží s navařenými úchyty pro její snažší zvedání za pomoci lan. Trup tanku byl výrobně zjednodušen. V přední i v zadní části tanku byly pancéřové pláty svařeny přímo k sobě pod ostrým úhlem. Stejně jako na předchozí typy tanku T-34 byly i na tento typ montovány v zadní části dýmovnice. Tank s kanonem ZIS-53 disponoval stejnou věží, která se lišila pouze ve tvaru upínacích ok pro manipulaci s věží a periskopy byly typu MK-4. Do věže byla umístěna radiostanice i anténa. Tyto tanky doslova zaplavily bojiště na východní frontě a během let 1944 až 1945 jich bylo vyrobeno celkem 22609 kusů.

I přes všechny výhody a dobrá technická řešení byly ztráty tohoto tanku na východní frontě obrovské. Přesto se tanky T-34 těšily velké oblibě sovětských tankistů, kteří oceňovaly především vysokou rychlost tanku, průchodnost terénem a dostatečnou tloušťku pancíře. Veškeré ztráty však sovětský průmysl dokázal nahradit a tak tyto stroje nakonec projely nejen ulice Prahy, ale i hlavního města Třetí říše Berlína. Tyto stroje používaly také polské a československé jednotky působící v SSSR. Tato vozidla bojovala např. také v Dukelském průsmyku, či v ostravské operaci, kde v dubnu 1945 sváděly těžké boje. Tyto tanky používaly také partizánské jednotky v Jugoslávii, které je obdržely od Sovětského svazu. Také Bulharsko zařadilo tyto tanky do své výzbroje poté co přešlo definitivně na stranu spojenců. V některých případech také tanky T-34 otočily své hlavně proti svým tvůrcům. Byly to kořistní stroje, které ať v provozuschopném stavu, nebo mírně poškozené padly do rukou nepřítele. Zejména armády Finska a Německa se nebránily zařadit tyto stroje s drobnými úpravami do stavu svých pencéřových divizí. Po druhé světové válce byl tento tank různě modifikovám, upravován a účastnil se ještě mnoha konfliktů. Za všechny uveďme např. jeho použití severokorejskou armádou. Také Sýrie a Egypt tyto stroje zařadila do své výzbroje.

V roce 1956 potlačovaly tanky T-34/85 pokusy o svobodu v Maďarsku, kde jejich pásy na další dlouhé roky rozdrtily demokracii. V roce 1961 potlačovaly na straně kubánské armády povstání odpůrců režimu Fidela Castra při invazi spolu s americkými jednotkami v tzv. Zátoce sviní. Dalšími uživateli se stal Irák, Kypr a při vleklé válce Iráku s Iránem bojovaly tyto tanky ještě v roce 1980 na iránské straně. Posledním větším známým vystoupením těchto strojů se stala válka v Jugoslávii, kde ještě v roce 1996 aktivně sloužily. Výýroba v samotném SSSR byla ukončena již v roce 1946. Tanky byly postupně vybavovány nočním viděním, vylepšeným motorem a filtry. Každopádně není pochyb, že se jedná o jeden z nejlepších tanků 2.světové války, který se postupně stal legendou…