Sovětský divizní kanón 76,2 mm vzor 1942 – ZIS 3
Sovětský divizní kanón 76,2 mm vzor 1942 – ZIS 3
První prototyp kanónu ZIS-3 byl vyroben již v roce 1941 a jeho tvůrce V.G. GRABIN se zpočátku nesetkal z podporou pro svůj nový projekt. Tato skutečnost však konstruktéra neodradila a dál pokračoval ve vývoji kanónu, kdy práce probíhaly více méně nelegálně, stejně jako nasazení těchto kanónů na frontové linni. V ohni bojů východní fronty se však kanón osvědčil a tak bylo rozhodnuto představit kanón nejvyššímu sovětskému velení a samotnému Stalinovi a po armádních zkouškách byl nakonec v únoru 1942 přijat do výzbroje Rudé amády. Po přijetí do armády dostal oficiální název 76,2 mm divizní kanon vzor 1942 (76-мм дивизионная пушка обр. 1942 г). Značnou výhodou nové zbraně byla její jednoduchost, široké použití a snadná manipulovatelnost při transportu. Navíc v plné míře nahradil svého předchůdce kanón ráže 76,2 mm vz. 36 (F-22). Kanón měl na své lafetě instalovanou hlaveň s ráží 76,2 mm a celkovou délkou 3169 mm. Hlaveň má na svém konci dvoukomorovou brzdu. Podvozek je dvoukolový a v rámci zjednodušení výroby jsou použita kola shodná s lehkým nákladním automobilem GAZ-AA. Dále s k tažení tohoto kanónu využívala vozidla GAZ-MM, či ZiS-5. Známé jsou též fotografie kanónu tažené koňským spřežením. Maximální rychlost taženého kanónu byla kolem 50 km/h, přičemž do bojového postavení mohl být uveden do jedné minuty. Tyto vlastnosti činily z kanónu ZIS-3 velmi flexibilní zbraň. K postavení do bojové polohy sloužila rozeviratelná ramena lafety, vyrobená z trubek a zakončená rydly a dále úchyty pro manipulaci se zbraní. Závěr kanónu byl poloautomatický a po výstřelu zůstával v otevřené poloze. Obsluhu kanónu chránil jednoduchý štít s otvorem pro zaměřování. Do kanónu bylo používáno velmi rozšířené střelivo 76,2 × 385R, které bylo nedělené. Počet vyrobených kanónů se udává kolem 103 000 kusů. Kanón se u vojáků Rudé armády těšil značné oblibě pro svou výkonnost, pohyblivost v terénu, spolehlivost a relativně nízkou hmotnost. Při použití zaměřovače a vhodné munice byl více než důstojným protivníkem německých lehkých a středních tanků. Po skončení 2. světové války, byl zaveden také do československé armády a dalších států východního bloku.
